Hudební improvizace je sice spontánní tvůrčí proces, kde nemáme pevně danou melodickou ani rytmickou linku, ale je to také velmi komplexní činnost, což často vede k obavám a strachu z ní. Zde ti nabízím k vyzkoušení jednu z cest, pomocí které se dá postupně po malých krůčcích k improvizaci dopracovat. Jde o to, uvědomit si jednotlivé elementy hudebního vyjadřování a ty si vždy samostatně procvičit na jednoduché tónové řadě.

Stejně, jako když se učíme číst, nesnažíme se číst rovnou celá slova nebo dokonce věty, ale je potřeba se naučit nejprve samotná písmenka, z písmenek pak skládat slabiky, ze slabik slova, ze slov věty atd. Behěm cvičení měj toto přirovnání na paměti, neboť se také budeš zadrhávat, vyslovíš špatné písmeno, slova ti nebudou dávat smysl, ale po několika týdnech nebo možná i měsících se čtení zlepší, bude plynulejší, slova začnou zapadat do větných celků atd. Následující postup ber jako jakýsi improvizační slabikář a tak jako se nenaučíš celý slabikář za jedno odpoledne, tak počítej s tím, že každý krok bude potřebovat svůj čas. A může jít o minuty, ale také o dny.

V následujících více než dvaceti krocích se budeme věnovat jednotlivým prvkům, což jsou:

• tónová řada (stupnice)
• artikulace (různé způsoby nasazování a vázání tónů a jejich kombinace)
• rytmizace
• práce s motivem (krátký hudební úryvek, který se v různých podobách opakuje)

Možná jsi už improvizaci zkoušel(a) a nabyl(a) jsi dojmu, že na to „asi nemáš buňky“. Ale je to získaná dovednost, stejně jako je hra na nástroj nebo zpěv, které je potřeba se soustavně systematicky věnovat. I když jsi to zkoušel(a) i déle, nebyl(a) jsi z výsledkem příliš spokojen, možná to bylo právě z toho důvodu, že sis neuvědomil(a), že je potřeba rozdělit si nácvik na jednotlivé prvky, tak abys každému z nich věnoval plnou pozornost a postupně pak zkoušel prvky spojovat a kombinovat. A ano, každý máme k improvizaci jiné předpoklady, tak jako ke všem osatním činnostem, ale nechtěj po sobě, abys hned hrál(a) jako tvůj oblíbený týpek z jutubu. Raději si sám/sama užij doma v pokojíku radost z cesty a postupných pokroků.

Pro lepší pochopení si popíšeme jednotlivé prvky:

Tónová řada nebo také stupnice vymezuje rámec určený tóninou, ve kterém se pohybujeme, díky čemuž nebude naše hra kolidovat s harmonickou složkou. Jednoduše řečeno, potřebujeme prstům vymezit jednoznačnou trasu, po které se automaticky budou pohybovat.

Artikulace není jen o tom, jestli tón nasadíme nebo svážeme. Artikulace určuje také stylovost hry. Jinak budeme artikulovat swing, funky, jazz latin nebo baroko. Často také pro někoho bývá obtížné i jen akcentovat lehké doby. Proto tomuto prvku věnuj také patřičnou pozornost.

Rytmizace je vědomé rytmické dělení. Rytmus je v improvizaci důležitější, než melodie. Metronom je proto velmi důležitý pomocník, který ti pomůže získat rytmickou jistotu a tím výrazně přispěje kvalitě tvé improvizace.

Práce s motivem spočívá v opakování krátkého hudebního úryvku – myšlenky a její variace. Tento prvek se v hudbě objevuje po staletí ve většině hudebních děl. Její ovládnutí dá tvé improvizaci čitelnost a uchopitelnost.

Pokud jsi došel(la) až sem a vše jsi si důkladně procvičil(a), pak je to naprosto skvělé. Možná máš ale pocit, že to ještě není úplně „ono“, co slyšíš od tvých oblíbených saxofonistů a saxofonistek. K perfektním improvizačním schopnostem je ještě pořádný kus cesty, ale nyní jsi získal dobrý základ a víš na čem můžeš dále stavět.

Co a jak dále cvičit

Určitě nezůstávej jen u jedné tóniny, ale postupuj obdobně s několika dalšími tóninami napříč kvintovým kruhem. S každou další tóninou budou jednotlivé kroky snadnější. Větší technickou svobodu získáš, zkombinuješ-li tento postup s postupem ukázaným v návodu Nácvik stupnice. Kromě melodické stránky improvizace je pak dobré znát i hramonickou složku. Nějaké základy si zkus vygůglit, prozatím tady na saxoškole mrkni na Akordové značky a pak návod Doporučený postup při nácviku akordu. Dalším improvizačním technikám se budu věnovat někdy příště.