Výběr nástroje

Jak vyberu saxofon pro sebe

Výběr nástroje je velmi individuální záležitost, kde zohledňujeme několik parametrů: zvukové preference, intonace nástroje, reakce nástroje (dynamický rozsah, vyrovnanost rejstříků, ozev – zejména spodní, případně altissimo polohy), menzura (jak nám „sedne“ do ruky) a zpracování nástroje (kvalita materiálů a práce, vzhled). I přesto, že největší vliv na tvoření a reakci tónu má hubička, nástroj může mít na tento vliv pozitivní, ale i negativní účinek. Nástroj oproti hubičce stojí mnohokrát více a proto je potřeba jej vybírat velmi pečlivě, uvážlivě, avšak nikoliv pouze emocemi, jaké v nás nástroj vyvolává, ale také s rozumem. Stejně jako u volby hubice, tak i výběr nástroje bychom měli dělat osobním zkoušením s vlastní hubičkou a plátkem, případně s asistencí osoby, jíž v této oblasti můžeme důvěřovat (nejlépe učitel nebo profesionální hráč na saxofon). Neměli bychom podléhat předsudkům, všeobecným názorům či častým mýtům, šířeným v této oblasti. Měli bychom mít představu o tom, jak by měl nástroj znít, či mít nějaký vzor v saxofonové osobnosti, která se nám líbí a jejímuž zvuku bychom se chtěli přiblížit. Musíme si však uvědomit, že i když budeme mít stejnou značku nástroje, stejný model, stejnou hubici a dokonce i plátky, neznamená to, že docílíme stejného zvuku jako náš ideál. Naopak, zvuk může být zcela odlišný a hrát se nám může velice špatně. Stejně jako každý zpěvák má jinou barvu hlasu, tak i každý saxofonista bude mít jinou barvu tónu. (Pozn.: I když se nám můžou rozdíly v barvě zvuku zdát nepatrné, jsem si jist, že kdybychom poslouchali saxofonisty stejně, jako denně posloucháme lidské hlasy, byli bychom schopni tyto rozdíly citlivěji rozpoznávat. Přirovnal bych to k problematickému rozpoznávání východoasijských tváří Evropanem.)

Vybírám nástroj pro žáka

Jiná situace nastane, budeme-li vybírat nástroj pro někoho nezkušeného, například jako učitelé žákovi. Zde obvykle rozhoduje finanční stránka, z čehož vyplývá, zda pořídit nový nástroj či starší používaný. U staršího nástroje musíme velmi důkladně zhodnotit stav, který často bývá neuspokojivý a nástroj vyžaduje generální opravu, která celkovou částku za nástroj výrazně zvýší. Názor „pro začátek to bude stačit“ je velmi nešťastný, uvědomíme-li si, že žák – dítě by mělo s chutí cvičit na nástroj, který se těžko ozývá, a neustále z něj lezou nejrůznější kvičivé zvuky, jenž s melodií, kterou se pokouší zahrát, nemají nic společného. Stejně tak intonaci nástroje bychom neměli podceňovat. Sluch žáka se vyvíjí a i přesto, že dobrá intonace začátečníka je velmi relativní, setkal jsem se s nástroji, u kterých jsem nebyl ani sám schopen tóny vhodně doladit. Pokud na takový nástroj hraje začátečník, intonace je od temperovaného ladění hodně vzdálená. Má-li na tento nástroj hrát náš žák, pak jsou naší jedinou možností špunty do uší, nechceme-li přijít o hudební sluch. Dalším nebezpečím (a pro rodiče, kteří pořízení nového nástroje obvykle hradí, velkým lákadlem), je nízká cena čínských nástrojů. I když překousneme jejich (ne)kvalitu zvuku, podaří-li se nám vybrat slušně intonující kus, můžeme brzy narazit na kvalitě zpracování. Stalo se mi, že při zkoušení nového nástroje ještě na prodejně odpadlo z klapky očko. Běžně pak odpadávají korky na mechanice, takže nástroj pak klapáním a cinkáním „hraje“ pouhým mačkáním klapek. Občas odpadávají polštářky, ale už jsem viděl i uvolněné koleno a vykroucený korpus. Kolega to vtipně komentoval slovy: „Oni to snad lepí rýžovým škrobem.“ Nový nástroj lze pořídit za relativně slušnou cenu (20 – 25 000 Kč). Jsou to studentské modely známých značek (Buffet Crampon, Keilwerth, Yamaha), u kterých je výborný poměr kvalita/cena. Poněkud rozpačitý jsem (a nejen já) z nástrojů české značky Amati. Ačkoliv kvalita zpracování je na slušné úrovni, porovnáme-li je s výše zmiňovanými nástroji, vždy bude „Amátka“ horší, což je škoda, neboť jsou tyto nástroje u nás nejdostupnější. Částka za nový nástroj není samozřejmě zanedbatelná a nemůžeme čekat, že si rodiče mohou dovolit takovouto částku investovat, navíc pro dítě, u kterého není jisté, zda po několika měsících bude nebo nebude chtít ve výuce na nástroj pokračovat. Ideální stav je, pokud má ZUŠ k dispozici nástroje k zapůjčení a začínajícímu žákovi může alespoň na rok nástroj poskytnout. Obvykle se po prvním roce projeví chuť či nechuť dítěte k výuce na nástroj.