Plátek

Plátek je malý kousek tenkého dřívka, bez něhož by nástroj nehrál. Přiložením plátku k hubičce, správným sevřením v ústech (nátiskem) a fouknutím plátek rozkmitáme, což způsobí rozkmitání vzduchového sloupce v nástroji, jež vnímáme jako zvuk nástroje.

Plátek se vyrábí z trsti rákosovité (Arundo donax), méně užívané jsou plátky vyrobené z plastu. Bohužel jsou dřevěné plátky, co se kvality týče, tou nejlabilnější částí nástroje a výběr plátku tak může způsobovat až depresivní stavy saxofonisty. Snad každý zkušenější saxofonista se setkal s tím, že těsně před koncertem nebo v jeho průběhu velmi pečlivě vybraný, rozehrávaný a opečovávaný plátek vlivem zvýšené vlhkosti vzduchu změknul a zvuk a reakce nástroje se tak výrazně zhoršily. O různých způsobech výběru, péči a úpravách plátků toho bylo napsáno spousta na internetu i v knížkách a často to jsou protichůdné názory. Proto zde nebudu toto téma podrobně rozebírat, pouze uvedu několik základních informací, které mohou pomoci především začínajícím saxofonistům.

Vždy je potřeba mít několik plátků v zásobě. Rozumným minimem jsou 3 plátky. Jeden, na který hrajeme a dva rezervní. Úplným začátečníkům doporučuji nejměkčí plátky s označením č.1. Čím vyšší číslo, tím je plátek tvrdší. Nejběžnější jsou plátky o tvrdosti 1 – 3, případně 31/2, ale vyrábí se i plátky o tvrdosti 4 a 5. Plátek by měl být kvalitní, nepoškozený, nejlépe nový. Drahé plátky jsou pro začátečníka zbytečné. Osobně doporučuji plátky značky Rico, případně Rico Royal, což je dle mého názoru dobrý kompromis mezi kvalitou a cenou. U nás jsou dobře dostupné, jsou levnější, než například rozšířená značka Vandoren a hrají na ně i mnozí profesionálové. Na dražší plátky, v případě, že se nám na ně lépe hraje nebo nám lépe zní, je možné přejít později po nabytí základních zkušeností a ustálení nátisku. Levnější či starší plátky mohou mít negativní vliv na tvoření tónu, což má za následek nejen špatný zvuk, ale i hráčovu rychlejší únavu, neefektivní cvičení až nechuť ke hře na nástroj vůbec.

I přesto, že máme plátky nové a nepoškozené, neznamená to, že nám plátek bude hrát. Plátek je „živý“ materiál a na jeho kvalitu má vliv celá řada faktorů. Od počasí při pěstování třtiny až po prostředí, ve kterém je používán. Profesionální hudebníci často z celé krabičky obsahující deset kusů plátků vyberou třeba jen 3 plátky pro veřejné vystupování, případně si méně kvalitní plátky nechají jako „cvičné“ a ostatní rovnou vyhodí. Často však lze plátek upravit tak, aby splňoval naše požadavky. Je-li plátek měkčí, můžeme jej zkusit sestřihnout za pomoci střihačky plátků. Sestřižení provádíme v řádech desetin milimetrů. U malého plátku jako je plátek sopran saxofonu stříháme po menších částech, u větších plátku můžeme střihnout 0,5 – 1 mm. Vždy však raději střihneme méně a po vyzkoušení můžeme střihnout další kousek. Tvrdší plátek můžeme naopak brousit či škrábat. Je-li plátek celkově tužší, nejjednodušší úpravou je zbroušení spodní (rovné) plochy za pomoci jemného brusného papíru, který si položíme na rovnou podložku a plátkem po něm přejíždíme celou spodní plochou. Je-li plátek zvukově nevyrovnaný, můžeme se pokusit o škrábání. Seškrábáním špičky docílíme jasnějšího zvuku v horní poloze a také snadnějšího nasazení tónu. Seškrábáním střední části plátku mimo tzv. srdce – vnitřní zaoblené části, docílíme znělejších středů. Pro znělejší spodní polohu seškrábeme srdce, při zachování jeho oblosti. Škrábeme nejlépe od středu ke špičce plátku. Někdy se může stát, že spodní strana plátku není zcela rovná (je prohnutá nebo zvlněná). Plátek pak nemůže dobře přiléhat k hubičce, což má za následek syčivý a tupý zvuk. Vyrovnáním spodní plochy plátku můžeme jeho parametry zásadně zlepšit. Pokud se plátek zdá být v pořádku, ale přesto nám nevyhovuje, je někdy nejlepší plátek jednoduše odložit a vrátit se k němu později. Často jsem tak využil plátky, které mi při prvotním zkoušení přišly měkké nebo naopak tvrdé, ale při pozdějším výběru mi přišly vhod, bez jakýchkoliv úprav. Obvykle lze také zdánlivě tvrdší plátek „rozehrát“ a po několika dnech cvičení si na něj přivykneme. Stává se také, že se plátek vlivem změn vlhkosti zvlní na špičce. Když se pokusíme na takovýto plátek hrát, pak nám zprvu přijde nepoužitelný, avšak po několika minutách se špička srovná a plátek začne opět správně reagovat. Omezit vliv různé vlhkosti prostředí můžeme pomoci uzavření dutých vláken ve třtinovém dřevě. Po několika dnech používání plátku několikrát přejedeme seříznutou část lžící, na niž vytváříme patřičný tlak. Obdobně utěsníme i patku (spodní široká část). Následně vyhladíme – navoskujeme obyčejným kancelářským papírem.

Každý zkušený hráč má svou metodu výběru a péče o plátek, na kterou nedá dopustit. Ale to, co je pro jednoho výborné, nemusí znamenat totéž pro druhého. Každý by si měl experimentováním najít svou vlastní individuální metodu.